O knize: 2012 / Obdrženo jako dar z Kazaně od historika E.N. Kutuzovova kniha s výše uvedeným názvem. Takové knihy jsem nečetl asi 30 let, možná poslední byla „Paměť“ od Chivilikhina. Moc se mi nechtělo začínat, ale nechal jsem se unést jako přestávka od jiných témat. Vlastně jsem se rozhodl napsat recenzi na knihu E.N. Kutuzov ne proto, že by se bez zjevného důvodu náhle začal zajímat o starověkou historii na úkor problémů dneška. Ale myslím si, že otázka vznesená Kutuzovem, která se nás dnes týká, je velmi důležitá. To je otázka, proč naši slovanští předkové nevymřeli při Justiniánově moru v 6. století? Byli totiž soustředěni na velmi malém území, ze všech stran obklopeni mořem běsnícího moru a toto moře zuřilo 50 let, během kterých k nim lidé nakažení morem prchali a utíkali k nim z celé Evropy. A naši předkové koneckonců ještě neměli základy státu, aby zřídili sanitární kordony (v čele kmenů tehdy ještě nestáli knížata, ale vůdci zvolení lidem). A naši předkové byli plodní a množili se, jako by nikdy nezemřeli na mor! A během krátké doby, podle měřítek historie, osídlili obrovské prostory zdevastované morem! Ano a při následných příchodech moru do světa jím samozřejmě trpělo i Rusko, ale nikdy jsme tu neměli takovou katastrofu jako v Evropě. Proč?